Věnování

Věnování knize

Před pěti lety můj otec, který jako mladý muž strávil v komunistických kriminálech jedenáct let svého života, přál autorově knize Nezhojené rány národa poklidnou cestu do srdcí lidí, a zároveň na ní i spolupracoval. Je mně potěšením, že jsem mohla být u zrodu této další knihy, pokračování Nezhojených ran národa.

Přeji knize, první z autorovy zamýšlené série knih o osudech dětí politických vězňů padesátých let, aby si k ní našli cestu především mladí lidé. Aby byla jedním z krůčků na cestě k poznávání a pochopení naší nedávné historie. Historie, se kterou se stále neumíme nebo nechceme vyrovnat. Od sametové revoluce uplynulo více než čtvrt století, přímých pamětníků ubývá a stále více jsou slyšet hlasy, že se vlastně žilo dobře. Samozřejmě, když se člověk ohlíží zpět, většinou to špatné vymizí a zůstávají jen hezké věci. Což je správné. Ale nikoli z pohledu historie. Dívejme se na minulost objektivně a vnímejme, jak křehká je hranice mezi svobodou a nesvobodou.

Ať je tato kniha další připomínkou těch, jimž nikdo dostatečně nepoděkoval za jejich osobní statečnost a kterým se nedostalo toho správného uznání.

                                                          Lucie Křížová, rozená Kufová, 27. ledna 2018, Praha