kniha Nezhojené rány národa

Kniha "Nezhojené rány národa" (vydáno 2012)

https://nezhojene-rany-naroda.webnode.cz

Autor: Lubomír Vejražka                                                      Celkem 720 stran, 40 kapitol ve čtrnácti zastaveních

Kresby: Pavel Piekar                                                             rozměr knihy - 180 x 235

Grafická úprava: Zbyněk Hraba Vydalo nakladatelství Baset - Miloš Uhlíř

Předmluva: Ivo Karel Feierabend, emeritní profesorSan Diego State UniversityKalifornie

Předmluva: MUDr. Jiří Jedlička, nositel titulu Rytíř českého lékařského stavu, potomek rodu, který založil pražský Jedličkův ústav



  • Kniha se věnuje dosti opomíjenému tématu rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých a šedesátých let, také vězňům samotným, zahrnuje i "nadčasové" kapitoly.
  • Zobrazuje nejen vnější život rodin a dopad totality na ně, zaměřuje se hodně na vnitřní dramata žen při zatčení manžela, při soudu a návštěvách. Vystihuje trvalý psychický tlak na ženy během věznění partnera, těžká rozhodování, zda se rozvést, a tak se zbavit týrání a pronásledování od komunistů. Extrémní ústrky rodin zůstaly z větší části stranou při ztvárnění padesátých let publicistikou, literaturou, historiky i samotnými vězni. Někteří vězni pocítili dluh vůči svým manželkám a rodinám za to, že po svém propuštění viděli spíše svou pohromu než jejich tragédii, a pokud zaznamenali své osudy, příběhy nejbližších tam nepromítli. O tématu rodin se začíná vědět více až v poslední době.
  • Líčí obtížnou cestu rodin k vězňům po propuštění a obráceně, cestu vězňů na svobodě ke svým nejbližším. Vězni opouštějící brány lágrů a věznic např. nevěděli, že žena žije s někým jiným, nebo tušili, ale dělali si naděje. I pevná manželství se rozpadala - vracel se jiný muž k jiné ženě.
  • V zhuštěné podobě se zde objevuje též realita života padesátých let, atmosféra doby, zločinnost a metody StB.
  • Kniha popisuje zatčení, výslechy, život v lágrech a věznicích, ale především podchycuje vnitřní prožitky vězňů a jejich deprese, nevynechává však ani chvilky radosti a přesvědčení, že vše dobře dopadne. Nechybí ukázky "soubojů" s bachaři. Stranou nezůstávají následky lágru na duši, neurózy a strachy, dozor StB nad propuštěnými.
  • Nevěnuje se jen vnitřnímu a vnějšímu světu vězňů a jejich rodin. V nadčasových kapitolách přesahuje i do sou-časnosti a zabíhá do oblasti filozofie. Rozebírá údajné omluvy komunistů. Zamýšlí se, proč přišla totalita KSČ a proč se dnes do jisté míry pozapomnělo na minulou dobu. Jaký negativní dopad měla tlustá čára, kterou v devadesátých letech udělala politika i společnost za érou KSČ. Proč se nesoudily zločiny této strany. Zabývá se otázkou, zda a kdy je možné se při osobním selhání ospravedlnit vlivem doby a mládí. Uvažuje o významu "beznadějného" odboje a důvodech vstupu do ilegality. Ukazuje různou míru spolupráce s režimem. Své místo má filozofický pohled na viny, tresty, na smysl odpuštění a lítosti, na vztah muklů k tzv. Vyššímu principu a Prozřetelnosti. Vybízí k zamyšlení nad silou člověka a jeho schopností překonat nepřekonatelné. Klade otázky, avšak ne vždy si dělá ambice odpovědět.
  • Zahrnuje široké spektrum motivů od hluboce osobních zpovědí přes dějové úseky až po složitá zamyšlení. Tuto škálu nebylo možné svázat do stejné formy, stylu. V tomto směru není práce typickou knihou. Přestože se skládá z mnoha rozdílných částí, jako celek vytváří harmonii; řídí se svými vlastními zákonitostmi, nikoli běžnými pravidly. Forma se podřídila knize, nikoli kniha formě. Knihu napsal život, byť se rodila s masivní podporou autora.
  • Úryvek z předmluvy knize od Ivo Feierabenda, emeritního profesora z State University Kalifornie v San Diegu (jeho otec byl ministrem za 2. republiky, krátce za protektorátu a pak v čs. exilové vládě v Londýně): "Proč je kniha důležitá k přečtení, i když je často drásavě provokativní a pro někoho nepříjemná, tísnivá? A proč si ta kniha zaslouží nejvyššího doporučení? Protože je to výkřik k probuzení a k boji o pravdivou minulost, o které se kvůli pohodlí či ze studu či z viny raději moc nemluví a na kterou by hodně lidí nejraději zapomnělo."


Několik rozšiřujících informací

  • Odlišnost knihy od jiných publikací věnovaných tématu vězňů a rodin.

Publicistika i knihy s tématem politických vězňů obvykle uchopí život jednotlivého člověka nebo seřadí několik příběhů za sebe. Ztvárnění více osudů v řadě však vede k částečnému opakování prožitků a názorů; vylíčení jednoho osudu zase dává užší pohled. Tato kniha jde proto odlišnou cestou. Soustředí se na určité okruhy, do kterých se promítají zkušenosti více lidí, a je tedy možné ukázat skutečnost v širším pohledu a ve větší hloubce bez opakování, lze rozebírat, vyhodnocovat, zevšeobecňovat. Je to pracná a časově nevděčná metoda, avšak přinášející mimořádné výsledky umožňující pochopit složitost tématu a souvislosti.

Knize nejde o přehršli dat, jmen a faktů. Ani o to, kdo kdy kde seděl, podle jakého paragrafu a kolik let přesně dostal. Přesto jde o historický dokument, navíc též, v nadsázce řečeno, o historii emocí a zobrazení rytmu nitra osob zasažených krutostí režimu. To vše na pozadí historických skutečností a souvislostí. Jde také o pochopení modelových situací, o psychologický a sociologický pohled. V tomto směru je spíše ojedinělá.

  • Kniha vznikala přes 7 let od konce roku 2004, šlo časově o velmi náročnou práci.
  • Kniha byla určena nejen pro prodej. Díky sponzorům se dostala též zdarma na některé střední školy.
  • Kniha je navzdory šíři a hloubce, nazdory obtížnosti přehledně zpracována. Je tedy dobře uchopitelná i pro sdělovací prostředky, díky nimž se její myšlenky mohou dostat i k lidem, kteří knihu nikdy nevezmou do ruky. Téma, dosud nepříliš zobrazené (některými motivy z knihy se nikdo nezabýval), se tudíž běžnému člověku neztratí. Nejen podle názoru autora, ale i podle přesvědčení dalších lidí (viz předmluvy knihy), tato země podobně pojatou knihu potřebuje, aby se mj. napravilo pozapomnění na dramata jednotlivců a aby se dosud nezachycené motivy rodin politických vězňů a jejich vnitřního světa zachovaly pro budoucno. Nezastupitelný význam mají i nadčasové motivy. Jde o paměť národa, aby se neztratila informace, jaké hoře KSČ způsobila v této zemi.
  • Kniha má cca 700 stran. Někteří lidé se ptali, zda není na dnešní dobu příliš obsáhlá. Kniha je sice napsána pro současnost, ale mnohem více pro budoucnost; je zásadní, aby se témata pro budoucnost zachovala v celé šíři. Proč zkracovat. A dnešek? Kdo se tématu padesátých let vyhýbá, nevezme do ruky ani knihu dvě stě stránkovou ani sedmi set stránkovou. Šířku a hloubku knihy nebylo možné zahustit, aniž by se to neprojevilo negativně na úrovni a sdělovací schopnosti knihy, aniž by se neztratila síla klíčových částí.