kniha "Jizvy zůstávají" s podtitulkem "Dědictví zla stále živé"

Kniha zpracovává téma dětí politických vězňů komunistického režimu a navazuje na knihu "Nezhojené rány národa". Sleduje persekuci rodin, situaci doma po propuštění, vývoj vztahu rodičů a pod. V roce 2022 vyšla třetí kniha věnovaná tématu - "Bolest přetrvává a cesta nekončí" s podtitulem "Nesmazatelný otisk v podvědomí národa".

Přehled všech knih L. Vejražky je zde: www.lubomir-vejrazka.cz.

Odkaz na pohádky o tanvaldských mašinkách: https://tanvaldske-masinky-pohadky.webnode.cz

Výňatek z úvodu knihy "Jizvy zůstávají": Rodiny politických vězňů zůstaly po roce 1990 ne zcela zapomenutým, ale do jisté míry opomíjeným rozměrem komunistické persekuce. Dostalo se jim mnohem menšího prostoru než vězňům. Děti se ocitly ještě více stranou než jejich mámy. Ať už byly důvody, proč vězni dostali mnohem větší prostor než jejich rodiny jakékoli, většina lidí má v sobě podvědomě tento model: oběť minulého režimu = ten, kdo prožil fyzickou bolest; kdo byl zabit, mučen, kdo byl v lágru či u pomocných technických praporů anebo koho pravidelně deptala StB. Psychické utrpení a dlouhodobý neúprosný tlak komunistů, kterého se dostalo rodinám vězňů, se do toho modelu nevejdou. Ke dni památky obětí komunistického režimu (každoročně 27. června) se obvykle hovoří o vězních jako o obětech a hrdinech, což je v pořádku, ale o rodinách jen okrajově. Ženy politických vězňů za oběti a hrdinky až tak nepovažujeme. Mýlíme se však. Mnohé jimi byly.