"Jizvy zůstávají" s podtitulkem "Dědictví zla stále živé"

Stručně o knize; co zobrazuje

Autor: Lubomír Vejražka                                                 Kresby: Pavel Piekar

Předmluva 1: kardinál Dominik Duka                               248 stran, 160x230mm

Předmluva 2: Pavel Žáček, první ředitel ÚSTR            Grafická úprava: Zbyněk Hraba

Vydalo nakladatelství Baset - Uhlíř (červen/2018) https://www.baset.cz

Kniha "Jizvy zůstávají" s podtitulkem "Dědictví zla stále živé" zpracovává téma dětí politických vězňů a navazuje na knihu "Nezhojené rány národa" (NRN, 2012), kde však toto téma bylo zmíněno jen okrajově. (Obsáhlá kniha "NRN" (720 stran) se věnuje dosti opomíjenému tématu rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých a šedesátých let, také vězňům samotným, zahrnuje i "nadčasová" témata.)

                             https://nezhojene-rany-naroda.webnode.cz

Protože životní pouť dětí nelze oddělit od rodičů, sleduje nová kniha stejně jako kniha předchozí též život žen, persekuci rodin. Neopomíjí situaci doma po propuštění, ani jak se nový stav promítal u dětí a jak se vyvíjel život a vztah rodičů; kniha je tedy spjata i s tématem muklovským. Časová linka zasahuje až do dnešní doby.

Blíže o knize:

  • Rodiny politických vězňů zůstaly po roce 1990 ne zcela zapomenutým, ale do jisté míry opomíjeným rozměrem komunistické persekuce. Dostalo se jim mnohem menšího prostoru než vězňům. Děti se ocitly ještě více stranou než jejich mámy. Toto se snaží kniha napravit.
  • Podobně jako u titulu "Nezhojené rány národa" nejde jen o ztvárnění dějových částí života. Čtenář se též dostane hluboko pod viditelný povrch a do citlivých niterných rovin osobních vztahů vězeň/žena, vězeň/dítě, dítě/matka, vězeň/rodiče. Kniha sleduje různé psychologické okolnosti, zamýšlí se, rozebírá, dovozuje.
  • Klade i otázku, kdo byl zasažen víc. Zda političtí vězni, či jejich ženy.
  • Zobrazuje, jak muklové v lágru nazírali na rozvody a jak se po návratu mohl postupně zhroutit i pevný svazek, který přetrval léta věznění.
  • Otevírá otázku smyslu odboje, a zda v rodinách odbojářovi jeho aktivitu proti režimu nevyčítali.
  • Rozebírá vnitřní stav vězňů po návratu a v dalších letech, kdy se jim ne vždy dařilo podle jejich představ.
  • Vystihuje, jak se režim na dětech vězňů podepsal celoživotně z hlediska vnějšího stavu i z hlediska stavu duše.
  • Věnuje se i různým obecnějším úvahám a vazbě tématu na dnešek.

Shrnuto:

Kniha zachycuje drama, které se odehrálo v nejedné rodině politického vězně, a je doplňkem mozaiky vypovídající prostřednictvím různých prací o kauze politických vězňů.

Komentář jedné ze zpovídaných:

"Seděl jsi naproti mně, ptal ses zas a zas na staré svíravé zápletky a nenechal jsi mě vysmeknout. Říkala jsem si: 'Ať už mlčí, už nechci. Proč odkrývat něco co, mě týrá? Mám to zapotřebí? Potřebuju oddech.' Jenže jsem vyprávěla dál jako uhranutá."