kniha "Jizvy zůstávají" s podtitulkem "Dědictví zla stále živé"
https://www.baset.cz

Kniha zpracovává téma dětí politických vězňů komunistického režimu a navazuje na knihu "Nezhojené rány národa". Sleduje persekuci rodin, situaci doma po propuštění, vývoj vztahu rodičů a pod. 

                                                                            https://nezhojene-rany-naroda.webnode.cz/

Výňatek z úvodu knihy "Jizvy zůstávají":

Rodiny politických vězňů zůstaly po roce 1990 ne zcela zapomenutým, ale do jisté míry opomíjeným rozměrem komunis-tické persekuce. Dostalo se jim mnohem menšího prostoru než vězňům. Děti se ocitly ještě více stranou než jejich mámy.

Proč takové opomenutí? (podrobně viz ÚVOD) https://jizvy-zustavaji-dedictvi-zla.webnode.cz/uvod-zivot-deti-muklu/

Ať už byly důvody, proč vězni dostali mnohem větší prostor než jejich rodiny, jakékoli, většina lidí má v sobě podvědomě tento model: oběť komunistického režimu = ten, kdo prožil fyzickou bolest; kdo byl zabit, mučen, kdo byl v lágru či u pomocných technických praporů anebo koho pravidelně deptala StB. Psychické utrpení a dlouhodobý neúprosný tlak komunistů, kterého se dostalo rodinám vězňů, se do toho modelu nevejdou. Ke dni památky obětí komunistického režimu (každoročně 27. června) se obvykle hovoří o vězních jako o obětech a hrdinech, což je v pořádku, ale o rodinách jen okrajově. Ženy politických vězňů za oběti a hrdinky až tak nepovažujeme. Mýlíme se však. Mnohé jimi byly.